Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak sem Vás přihnala zvědavost, že???

 

 

 

Obrazek

 

 

Tak to jsem já, Hanule.

 

Často je mi vytýkána příliš velká anonymita,

tak jo, zapracuji na tom a něco o sobě prozradím:

 

Narodila jsem se. Ani by to jinak nešlo, že, to moje bytí na tomhle světě. Jen jsem se trošku rozkoukala, to jsem ale viděla věci... Byla jsem doma úplně nejmenší z rodiny. A moji dva starší bratři, když mě měli hlídat, vyjádřili názor, že oni mě nechtěli, tak ať si mě hlídají rodičové... co s ní, stejně pořád jenom řve...

 

 

album030.jpg

 

Jsem prý Husákovo dítě, ale můj tatínek rozhodně nebyl žádný Husák!!!

To tedy opravdu ne, vím to, mám to v rodném listě. 

A že to byl se třemi dětmi docela fofr, o tom asi není diskuse. Mami, klobouk dolů, žádná myčka, žádná automatka na prádlo, chodit do práce na směny a jediným luxusem starý vysavač. A přesto maminka po večerech pletla, vyšívala a něco na parádu kutila.

No jo, co má malá holka dělat jinýho, než to, co sama doma vidí... Taky jsem stále něco kutila, motala a pošívala. A stráááášně ráda jsem si hrála s malinkými kamínky, ty se vám tááák krásně lejskají...

A pamatuje si někdo na prstýnky vyrobené z plíšku z tuby od zubní pasty?

Taky jsem moc ráda stříhala obrázky z časopisů a lepila koláže. Mělo to své kouzlo a svůj půvab. Prapůvod bych viděla někde ve školní docházce, kdy jsem bývala ráda třídním nástěnkářem.

 

Když mi bylo -náct, pro dnešní holky to byl pravěk, žádný H&M, žádné C&A - dnes naprosto nepochopitelné!, tak jsem si na sebe šila sama. Majstrštykem se stala moje kalhotová minisukně. Rozpárala jsem tatínkovo trenky a měla jsem parádní střih.

   Pokladem se mi stal  východoněmecký časopis Pramo - děkuji, babičko. O Burdě si mohl každý tak akorát nechat zdát.

Od šití blízko k vyšívání a mě okouzlila křížková výšivka.

To už jsem byla vdaná a Burda už byla v každé trafice. Volné chvíle své první mateřské jsem trávila překreslováním vzorů a počítáním dírek v kanavě. 

Bylo to fajn, zábavné, ale hlavně: nebylo to návykové!!! (tak, jako korálky)

Po zjištění, že i větší byt je pro moje křížkové obrazy malý

- prostě je nemůžete mít všude - 

jsem toho tak nějak nechala. 

Sem tam jsem něco spíchla na malou, protože ani léta devadesátá ještě nenabízela nakupování slušivých hadříků v H&Mku.

No a pak ... práce, školka, večeře, koupat, pohádka a spát ...

Dobrou, brou ...

... kolotoč ...

A druhou mateřskou jsem si už užívala tak nějak ve větší pohodě a v blažené nevědomosti, co je to korálkování.  

      

   

Pokračování zase někdy příště. Jen trochu strpení...

 

Na této stránce se pracuje, 

 

Děkuji za pochopení

 

Hanule

 

sorok-za-krkem_1.jpg

No, už je to za mnou ... udělalo to fffrnk, hlavně že jsem to ve zdraví přežila !!!

 

 

 

 

 A kdo jsou moji návštěvníci stránek Korálky od Hanulky? Pište do komentáře...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poučení pro život

(Jarda Kredba , 23. 12. 2010 18:52)

Hanko,člověk se tak někdy zamyslí a zjistí,že všechno je jinak.Když tak polehoučku prohlížím Tvoje stránky(i když toho času není příliš,to víš,důchodci),zjišťuji,že ač jsem chodil dost často okolo Tebe,vlastně jsem Tě vůbec neznal.Jsem rád,že v mém požehnaném věku mně ještě něco může překvapit.Neřku-li mile.Jen tak dál a houšť a větší kapky.Myslím si,že nesedíš na správné židli,ale jsem poslední,kdo by Ti chtěl radit.A mohl.(Myslel jsem třeba,aby sis sedla třeba k oknu,nebo nad vchod.I tak jsem docela rád,že jsem Tě trošku,ale opravdu jen trošku,poznal.Hlavně zdraví.Pa.J

Re: Poučení pro život

(Hanule, 25. 12. 2010 19:34)

No Jaroušku,

děkuju za poklonu, užívej klídku !!!